Cestování vždy obnášelo potíže a starosti. Každá doba přináší své specifické problémy a obtíže. Dříve poutník např. procházel v prachu cest s hrozbami od loupežníků, což mu dnešní klimatizované autokary, vlaky či letadla ušetří. Přesto i dnes musí turista čelit různým nástrahám doby.
Rozhodne-li se dnešní návštěvník pokochat a poučit se z obrazů umístěných v některé ze světových galerií, musí počítat s tím, že nejprve musí projít četnými překážkami, než se jeho sen splní. Příkladná je v tomto ohledu světově proslulá galerie Uffizi ve Florencii, již prý ročně navštíví neuvěřitelných 1,5 milionu návštěvníků. Velký je ale též počet lidí, kteří bez předchozí rezervace návštěvu galerie nakonec vzdají.
Ale pěkně popořádku. Pokud prozřetelný a informovaný návštěvník provede několik měsíců dopředu rezervaci na konkrétní hodinu a den, zbývá mu již jen v pravý čas protlačit se davem na prostranství před galerií, najít správný vchod a... Neprotlačí-li se ale včas, má smůlu, rezervace propadá. Poté, co vstoupí do haly s pokladnami a koupí si lístek, má za sebou úspěšně první část martyria. Nyní musí prostoupit nekončící frontu nešťastníků čekajících na vstup bez rezervace, vystát kratší dobu u příslušného vchodu a vstoupit. Čeká ho průchod detekčním rámem (tzv. presumpce viny). Prokáže-li, že nepřichází se zbraní či jinými nebezpečnými předměty, nože nevyjímaje, vstoupí do haly, kde odkládá zavazadla do šatny. Při odevzdání si přečte, že v uschovaných zavazadlech nesmí nechat žádné cenné předměty: kamery, fotoaparáty, šperky, peníze, doklady a další cennosti, kam s nimi ovšem nápis neradí. Toalety, obkládané krásným mramorem, nalezne hledající v bludišti suterénních prostor.
Pak již nic nebrání vstoupit do prostor galerie, vystoupat po schodišti a oddat se krásám malířství. Samotná galerie je velice pěkná, návštěvník prochází dlouhou, dvakrát zalomenou chodbou, z níž vstupuje do jednotlivých výstavních sálů. Chodba je vybavená lavičkami k odpočinku a navíc poskytuje překrásné výhledy na řeku Arno a město Florencii.
Po namáhavém vstupu se milovník umění ocitne v jiném světě, na Olympu renesančního malířství. Galerie není ve srovnání s jinými příliš velká, obdivovatel si může proto dovolit projít ji celou a porovnat zdejší sbírky od gotických přes nejslavnější renesanční po klasicistní. Na konci galerie se ještě nachází bar na střeše sousední budovy s neuvěřitelným výhledem na Piazza della Signoria se slavnou sochou Davida (zde kopie).
Cestou ven pak ještě každého čeká lákadlo v podobě mnoha velkých sálů galerijních obchodů. Všemi je třeba projít, aby se dosáhlo východu. Knihy, pohledy, reprodukce, vlaječky, odznáčky, suvenýry a další předměty a dárky. I zde musí návštěvník čelit nástrahám doby.
Pokud to vše zvládne, užije si jednu z nejslavnějších a nejdůležitějších světových galerií vůbec. Její návštěva vyrovná mnohé útrapy čekající na zájemce o velké světové umění.