Vihorlat je kouzelné pohoří na samotném východě Slovenska, nedaleko ukrajinských hranic. Vihorlatské vrchy jsou sopečného původu, které pěkně vystupují k povrchu v odhalených útesech.
Hřeben Vihorlatu jako součásti Západních Karpat má délku asi 53 kilometrů, přičemž maximální šířka pohoří činí asi 11 kilometrů. Vihorlatské vrchy jsou tak jedním z nejdelších, nikoliv však nejrozlehlejších horských celků Západních Karpat.
Podnebí zdejších kopcovitých terénů je mírné, v nejvyšších polohách chladné. Roční úhrn srážek činí v nejvyšších polohách až 1100 mm. V roce 1973 byla tato oblast vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí, která je svou rozlohou 4383 ha nejmenší chráněnou krajinnou oblastí na Slovensku.
V jejím samotném srdci se nachází romantické jezero Morské oko s hloubkou až 25 metrů. Břehy Morského oka se nacházejí v nadmořské výšce kolem 620 metrů nad mořem. Jezero vzniklo sesuvem půdy a přehrazením potoka, které po lidském regulativním zásahu po vytvoření malé umělé hráze zvedlo hladinu jezera ještě asi o pět metrů. Do jezera ústí asi desítka drobných pramenných potoků. V jeho průzračné vodní hladině se odrážejí převážně bukové porosty okolních lesů. Žijí zde početné kolonie pstruha potočního, karasů a dalších ryb, ale také vydry, raci říční a mloci. Nad hladinou křižují barevné samolibé vážky, které jsou jakoby symbolem zdejší nedotčené přírody.
Na severním okraji Morskeho oka, největšího přírodního jezera Vihorlatu, pouze půl hodinky chůze od záchytného parkoviště pod Mořským okem a v sousedství turistického chodníku, který obchází jezero, se nachází zajímavá, zčásti srubová chata Morské oko. Chata je otevřena celoročně a poskytuje ubytování ve dvoulůžkových a třílůžkových pokojích. V přízemí je bar, celodenní stravování ale neposkytuje. Nejbližší restaurace se nachází v Remetských Hamrech, vzdálených asi deset kilometrů (místo kde fungovala v minulém století zajímavá úzkokolejná železnička).
Po absolvovaní naučné cesty okolo Morského oka je možné se vypravit k menšímu Malému morskému oku (727 m.n.m). Tato oblast Karpat má neuvěřitelně zachovalou přírodu, zejména původní listnaté bukové lesy. Součást světového přírodního dědictví dokládá na březích Mořského oka umístěná deska s názvem Karpatské bukové pralesy s datem 27. června 2007.
Dalším možným blízkým turistickým cílem je chráněný krajinný výtvor Sninský kameň či nejvyšší nadmořská kóta celého pohoří, vrchol Vihorlat (1076 m). Letním návštěvníkům lze také doporučit koupání v mělkých a proto dobře prohřátých vodách poměrně blízké nádrže Zemplínská šírava.