Jeden hot a druhý čehý! Sourozenci v pokoji.

20.5.2009 | Bydlení

Ne každý má výsady jedináčka. Ne každý má to štěstí, obývat svůj vlastní pokoj. Soužití se sourozencem zpravidla vyžaduje notnou dávku trpělivosti a snahu ke kompromisu.

Abychom dětem toto společné soužití usnadnili, měli bychom jim dopřát alespoň trochu soukromí. 

Jak? Zkusíme vám trochu poradit.

Doma jako doma
Aby se člověk cítil doma jako doma, zejména ve složitém období dospívání, je důležité, aby zde měl k dispozici alespoň malý prostor, který mu patří. Prostor, který přizpůsobí svým potřebám a zájmům, a to i ve skromném rámci sdíleného pokoje. Toho lze docílit několika způsoby. Přitom záleží na velikosti společného pokoje, ale také na věku a denním režimu obou sourozenců. 

Dělení či sladění?
Při řešení tohoto problému se nabízejí dvě základní řešení. Jedním je dělení, druhým designové sladění obou částí pokoje. Řešení číslo jedna připadá v úvahu v případě větších místností, které mají minimálně dvě okna. Bylo by přeci nefér, přepůlit pokoj tak, aby jeden ze sourozenců měl v pokoji tmu. Konstrukce příčky není příliš složitá. Navíc se jedná o druh stavební úpravy, ke které nepotřebujete souhlas sousedů ani nikoho dalšího. Příčku lze zbudovat z mnoha materiálů. Může být zděná nebo dřevěná. Řešením je také umístění konzole doprostřed pokoje, na kterou se zavěsí dlouhý závěs, který lze v případě potřeby zatáhnout či roztáhnout. Stejně tak lze použít posuvné dveře. 
Pokud toužíte po ještě jednodušším řešení, použijte mobilní dělící příčku, například paravan. Na trhu najdete i sympatické, designově povedené kousky. Řešení pomocí příčky je celkem efektivní. Jeho nevýhoda spočívá v tom, že se sourozenec obývající tu část pokoje, kde jsou dveře, bude cítit znevýhodněn. Může si dokonce připadat jako vrátný. 
Navíc, toto řešení lze doporučit jen některým pokojům. Panelákovou nudli těžko spravedlivě a efektivně rozpůlíte. Když nepřichází v úvahu dělení, je na řadě kompromisní sladění.

Nezbývá než kompromis
Co člověk, to jiný vkus. Každému se líbí něco jiného. První sourozenec by rád vymaloval modře, druhý žlutě. Jeden miluje psy a květiny, druhý je alergik. Jeden má slabost pro starožitnosti a pokoj by si rád zařídil v romantickém duchu Druhý má raději bio-design a pohodový svítivě zelený sedací pytel nebo vak. Jak vidíte, není to jednoduché. Bude nutné, přistoupit ke kompromisnímu řešení. Barva stěn bude neutrální, tedy taková, která nevadí ani jednomu z nich. Nábytek si zařídí každý po svém. V jednom rohu bude romantika, v druhém moderna. Poněkud problematické je to s pokoji, které jsou velmi malé, a kde najdete palandy. Co raději zkusit dvě protilehlé sestavy – dole pracovní a studijní koutek a nahoře postel? Jsou to vlastně také takové palandy, jenže každý člověk má pro sebe svůj vlastní kus nábytku. 

Nepodceňujte soukromí
Starší sourozenec obvykle nese tuto situaci citlivěji. Do určitého věku byl totiž zvyklý na svou místnost, kde si mohl nerušeně hrát a odpočívat, najednou se zde objeví vetřelec, kterého navíc v jeho záškodnictví oba rodiče podporují. Dělá hluk, nepořádek a narušuje estetický dojem pokoje jako celku. 
Podle výzkumů přítomnost druhého sourozence často není tak závažná jako porušování soukromí rodiči, kdy pod nejrůznějšími záminkami, například úklidu a udržování pořádku, prozkoumávají výsostné území svých dětí. Někdy k tomu však nedochází úmyslně. Naše rada zní: Nepodceňujte důležitost soukromí vašich dětí. Chcete přeci, aby se doma cítily dobře.

Komentáře

Pro zobrazení komentářů se musíte přihlásit.