Jak trestat děti?

7.10.2009 | Děti a rodina

Své děti máme rádi, ale ne vždy to s nimi jde po dobrém. Výchova je dlouhodobý proces a bez trestů se bohužel občas neobejde.

Na tom se jistě shodnou všichni rodiče. Pokud však jde o volbu trestu, zde už se názory rodičů i odborníků rozcházejí. Jaký druh trestu tedy zvolit?

Bít či nebít? 
Když přijde řeč na trestání, největší spory se vedou o tom, zda používat, či nepoužívat fyzické tresty. Příznivci autoritativní výchovy mají tendenci držet se hesla „škoda každé rány, která padne vedle“, naproti tomu liberální rodiče by své dítě nikdy neuhodili, což je zase druhý extrém. Někdy se tito extrémisté dokonce snaží rozšířit své liberální postoje i na širší okolí. Klidně se Vám může stát, že když Vás náhodou uvidí, jak plácnete své vlastní ratolesti jednu přes zadek, okamžitě Vás veřejně odsoudí, a divže ještě nezavolají sociálku. Zlatým středem jsou tzv. demokratičtí rodiče, kteří při porušení stanovených pravidel dítětem spíše vysvětlují, nežli trestají, ale když dítě překročí určité hranice, drobný fyzický trest není vyloučen.

Všeobecně však lze říci, že v případě menších dětí mívá takové výchovné plácnutí v pravý okamžik svůj efekt. Příklad: Tříleté dítě úmyslně kopne do svého mladšího sourozence, nebo po Vás hodí nějakým předmětem. Když ho jednou důrazně plácnete po zadečku, dítě si uvědomí, že jedná tak, jak by nemělo. Zároveň se nemusíte bát, že byste mu tím ublížili.

U teenagerů se však žádné fyzické tresty nedoporučují. Takto velké děti vnímají tento způsob zacházení jako ponižující a jejich averze vůči Vám by se mohla stupňovat. Mnohem efektivnější je, sáhnout v tomto případě ke snížení kapesného, k zákazu televize, či podobnému opatření. 

Kdy se trest míjí účinkem
Trest má svůj efekt pouze tehdy, kdy dítě přesně chápe, proč a za co bylo potrestáno. U menších dětí proto musí následovat bezprostředně poté, co se dítě prohřešku dopustilo. Dále se trest musí vztahovat ke konkrétní situaci a musí být adekvátní jednání dítěte. Příklad: Malé dítě, které něco provede, nebudeme trestat tím, že s ním několik dní nepromluvíme.

Stejně tak je důležité, aby trest byl oprávněný. Například tříleté dítě, které něco rozbije, protože se Vám snažilo pomoci, si žádný trest nezaslouží. (Bohatě stačí, jak je mrzí, že se mu nepodařilo uskutečnit jeho původní záměr.)

Nejčastější chybou, kterou se rodiče při trestání svých dětí dopouštějí, je však nedůslednost. V afektu naslibují spoustu uskutečnitelných (i neuskutečnitelných) trestů, dodrží jich však sotva pouhou třetinu. Děti pak vnímají rozčileného rodiče jako psa, který hodně štěká a málo kouše. A milý rodič postupně ztrácí svou autoritu.

Netrestejte děti prací! 
Jste hrdi na to, že jste své děti nikdy neuhodili a namísto toho je trestáte prací, což je pro Vás ve finále i výhodné? Tak pozor, milí rodiče, aby se to neobrátilo proti Vám. Když jsou děti trestány prací, získávají k ní zcela přirozeně odpor. Nejenže se může stát, že Vám v budoucnosti dobrovolně s ničím nepomohou, ale také se to odrazí v jejich dalším životě. Touto metodou můžete hodně vytrestat především budoucího partnera (partnerku) Vašeho dítěte. Příklad: Váš syn své partnerce nikdy nepomůže se žádnou domácí prací, jako je mytí nádobí, luxování, či vynášení odpadků, byť by jí bylo sebehůře. A důvod? On přece nic špatného neudělal. 

Chraňte dětské sebevědomí
Pokud budete své děti příliš často trestat, může se to negativně projevit na jejich sebevědomí. Snažte se raději vžít do jejich role a s tresty to příliš nepřehánějte. Nezapomínejte, že děti jsou především tvorové, kteří se teprve učí, jak fungovat v tomto složitém světě, a kterým se ne vždy daří vše tak, jak by si sami přáli. Děti je třeba především povzbuzovat a chválit. Tresty jsou pouze doplňkovým výchovným opatřením. 

Foto: Samphoto

Komentáře

Pro zobrazení komentářů se musíte přihlásit.